Teeth operation- part II.

Napsal Michaells-blog.bloger.cz (») 29. 6. 2017 v kategorii Michaells talk, přečteno: 913×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Ráno mě vzbudili, změřili teplotu, tlak atd.. přišel ke mně můj operatér a řekl mi, že se rozhodli, že bradu mi operovat nebudou, uklidnil mě a řekl, že se uvidíme za chvilku. Pak jsem musela provést ranní hygienu, pořádně vyčistit zuby, protože to bylo naposledy, co jsem si je mohla vyčistit na dlouhou dobu, sestřičky mi daly punčocháče a musela jsem si obléci andělíčka (což mi mimochodem vůbec nešlo, nakonec mi ho musela zavázat holčina, co ležela na pokoji se mnou,protože mi tam chyběla jedna šňůra).  Pak už jsem si jen lehla a čekala. V 8 hodin ráno se měl stát zásadní okamžik mého života. Těsně před osmou si pro mě přišly sestřičky a uklidňovaly mě, uklidňovaly mě i holky, co se mnou leželi na pokoji! Všichni byli báječní a za to jim moc děkuji! A pak už mě sestřičky odvezly, připadala jsem si jako v Ordinaci. Projeli jsem chodbou a zasavili jsme u Operačního sálu č. 1, ale došlo k nějakému omylu a jeli jsme k Operačnímu sálu č. 2, ten byl připraven pro mě. Na sále, nebo spíš v předsálí jsem si měla přelézt na vyšší lehátko, na kterém mě později měli operovat. Přikryli mě a já si měla sundat již zmíněného andělíčka, jenže mi to nešlo, Markét to zašmodrchala tak dokonale, že jsem musela říci nějkému doktorovi, jestli by byl tak hodný a rozvázal to. Také mu to nešlo, ale naštěstí po pár vteřinách byl problém vyřešen. Poté mě převezli na samotný operační sál. Bylo tam strašně moc lidí, přístrojů a velká světla zase jako v Ordinaci! Tam mi připevnili nohy a ruce a připojili mě k přístrojům, představili se mi a řekli mi, co bude následovat. Ptali se mě odkud jsem a tak, aby odvedli moje myšlenky a zpříjemnili mi to. Poté mi přes kanylu pustili do těla něco na uspání. Šíleně se mi točila hlava a raději jsem zavřela oči, poslední, co si pamatuji je, že vešel můj operatér a ohlásil se "Klíma, zde!"

Ani nevím, jestli mě probrali, že operace dopadla úspešně nebo co se dělo dál, jediné, co si matně vzpomínám je, že jsem měla plný nos a v polospánku jsem to řekla sestřičce a ona, že mi to utře, ale nesmím smrkat a já samozřejmě smrkla, takže pak ze mě teklo krve jako z vola, cpali mi do nosu nějkaý tampónek proti krvácení, to trošku bolelo, ale za chvilku jsem zase usla. Později jsem se vzbudila asi okolo 13, nebo 14 hod. přečetla jsem si všechny zprávy a napsala ségře, našim a kámošum, že jsem v pořádku. Ptala jsem se sestřiček, co mi teda vlastně všechno dělali a jak dlouho jsem tam byla. Verdikt zněl: horní posouvali dopředu a dolní rotovali. A na sále jsem byla tři hodiny. Hned, jak jsem se probudia mi dali na tvář led a ledovala jsem. Celkově jsem celý den spíš prospala, když jsem něco potřebovala, tak jsem zazvonila. Naproti mě byl pán, s kterým jsme si "pohuhlali", jinak se to říci ani nedá. Byl strašně milý. V noci měli příjem, takže to mě lehce probralo, ale jinak dobrý. Druhý den ráno tam přišlo asi tak 12 doktorů, jenže já je spíš zaspala než viděla, probrala jsem se až když odcházeli. Pak kě mně přišel můj operatér a ptal se mě tak jak je, já na něj, že dobrý. Pak mi povídal, že to proběhlo v pořádku a já na něj, jojo dobrý. Myslela jsem, že se ptá na můj stav a on mi přitom povídal, že operace proběhla v pořádku a že jsem ztratila minimum krve. Jojo, já  byla tak zblbá, že jsem netušila. Před obědem jsem šla na normální pokoj, tam mi vždycky nitrožilně podávali výživu, něco proti bolesti, antibiotika a něco proti krvácení (tohle všechno bylo i na JIP), ale já jsem byla v tomhle směru šikovná a začla jsem pít sama už na JIPce a srkat jídlo mi taky nedělalo problém, takže výživa ani nebyla moc třeba. A jelikož jsem byla opravdu tak šikovná, tak mi druhý den řekli, že můžu jít domů pokud si sama nandám gumičky, které mi drželi zuby pohromadě. Tak mi ukázali tahy a já si je šla nandat, zvládla jsem to! Volala jsem mamce, že už by mě mohli pustit (byl to pátek), mamka z toho moc radost neměla, protože právě byl pátek, teplo a domů jsme to měli daleko, co kdyby se mi s tím něco stalo.. Později uznala, že když se na to cítím, tak dobrá! Ale musela jsem ještě na rentgen do vedlejší budovy, což tedy moc příjemné nebylo! Byla jsem ještě slabá, tam se mi to zdálo jako večnost, horko, cesta do kopce. Nic moc, bála jsem se abych ještě nedostala nějaký zánět. Rentgeny všechno mi udělali a mohla jsem jet dmů! Cesta autem byla pekelná, ikdyž jsem ledovala jak jsem mohla, bolelo to, při každém výmolu jsem se bála, že si čelistí nějak posunu. Dorazila jsem domů a okamžitě jsem si šla lehnout. Bylo toho dost.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel šest a šest