Strašně dlouho jsme se rozmýšlela, jestli tento článek napsat nebo ne. Ovšem okolnosti mě k tomu přinutily. Zrovna včera jsem přišla od školy a kamarádka mi povídala, že půjde na operaci se zuby. A já jenom, what?! Pak z ní vylezlo, že to bude vyndávání osmiček. Den předtím jsem četla noviny a tam byl rozhovor s malinkým klučíkem. Klučík tam říkal, že byl na operaci se zuby, trhání zubů. Vážně budeme říkat trhání zubů operace? Panebože, vždyť je to banální zákrok v porovnání s opravdovou operací. Jasně občas to jde prostě blbě a nastanou problémy, ale jako operaci to teda neberu. To bylo na úvod mé rozhořčení kvůli nepravému pojmenování operace...
Jako malá jsem měla strašně křivé zuby. Moje mezera mezi předními zuby byla tak velká, že jsem myslela, že až budu velká, tak budu zpěvačka! Říká se, že ten, kdo má mezeru mezi zuby, hezky zpívá. No, u mě to neplatí. Musela jsme podstoupit střihání přepážky s tím, že to pomůže a zuby se trošku stáhnou k sobě. To jsem byla opravdu malá, asi tak ve 2-4 třídě. Nic to nebylo, jen injekce mě bolela, ale pak už jsem jen slyšela zvuk střihajících nůžek. Jenže to nepomohlo a má zubařka mě poslala na ortodoncii. Byla jsem zhruba ve třetí třídě a pamatuju si to, jako kdyby to bylo včera. Milá paní zubařka mi tenkrát řekla, že mi mezi předními horními zuby vyroste ještě třetí zub (měla jsem tam stále velkou mezeru), pak mi řekla, že mě čeká operace, kdy mi budou rozřezávat pusu atd. Noco vám budu povídat, brečela jsem. Malé dítě prostě nechce slyšet, že půjde někam daleko bez maminky, aby mu mohli rozřezat pusu. Abych to upřesnila, měla jsem křivé zuby, čelisti mi na sebe nedosedaly, vepředu jsem prostrčila jazyk, když jsem měla stisknuto. Nemohla jsem si ukousnout jablko nic, všechno jsem jen jakoby trhala, nebo jsem to nacpala na ty zadní a až tam ukousla, nevím, zdali je to pochopitelné, ale jinak to popsat nedokážu. Tři dny jsem kvůli tomuto "milému" sdělení brečela. Pak jsem řekla, že už k ní nepůjdu a přestoupila jsem k jinému zubaři. Tam mi dali nasazovací rovnátka, které jsem nosila 4 roky. Jenže v rámci přípravy na operaci, která byla nevyhnutelná, jsem měla nosit rovnátka na pevno, které ty zuby fakt srovnaly. Ještě před nasazením mi, ale museli vytrhnout osmičky. To mi mohlo být tak 13-14 let, trhali mi pouze dolní. Pamatuju si, jak jsem byla oteklá jako křečík, jedla jsem polívky, přesnídávky a po každém jídle jsem musela vzít uchošťour namočit ho do nějaké dezinfekce a opatrně si vyčistit ránu. Trhání moudráků nic nebylo. Usnula jsem při tom :D. Jen jsem slyšela zapraskání, nebo jak mi hlavu tlačil k opěradlu, protože je musel vydloubnout. Neměla jsem je vyrostlé. Na konci deváté třídy mi nasadili rovnátka na pevno a začaly se mi už opravdu rovnat zuby.
Pak začalo komunikování s Prahou skrz operaci. Byla jsme tam několikrát v poradně. Pamatuji si, že jsem tam přišla celá vyplašená a nervózní. Do ordinace se mnou šla mamka, mě si tam posadili na křeslo a zkoumali mi zuby. Bylo tam snad 10 lidí, všichni mluvili přes sebe, komunikovali mezi sebou, pak s mamkou, pak se na něco ptali mě. No byla jsme z toho vyplesknutá. Když jsem byla ve druháku, tak jsem měla jít na tu dlouho očekávanou operaci, kdy jsem termín měla zamluvený asi 3 roky (byla dlouhá čekací doba). Ale volali, že se uvolnil termín na konci června, jestli nechci jít dřív, jinak jsem měla jít až v září. Samozřejmě, že už jsem to chtěla mít všechno za sebou. Přijela jsem do poradny, následovaly všechny možný otázky a neotázky. Pak se mě ptali, jestli mi roste spodní čelist, jestli rostu já. A to byl kámen úrazu, myslela jsem si, že nerostu, ale nebyla jsem si tím 100% jistá. Takže jsem musela na rentgen zápěstí-> dopadl dobře, růst byl ukončen. Jenže mě pak hnali ještě na rentgen pánve-> tam bylo prokázáno, že už mám růst skoro ukončen. Ale to skoro tomu vadilo. Dále asi vadilo, že mi v tu dobu bylo 16 let. Takže operace byla zrušena a já neměla termín. Naštěstí se uvolnil termín za rok, takže jsem přijela do Prahy vybavená novými rentgeny zubů, pánve, ruky a všeho. Jenže v Praze řekli, že rentgen nebyl potřeba. Takže já byla za půl roku rentgenovaná 6x jen tak?! Byla jsem pěkně naštvaná. No ale dobrý, měla jsem termín. 28.6.2016 nástup, 29.6.2016 operace. Před operací jsem měla spoustu všemožného vyšetření atd.
Nastal den D, byla jsem nervózní, strašně moc jsem se bála, ale řekla bych, že už jsem měla nervy potrénované z minule, tudíž to nebylo tak strašné. Byla jsem s operací smířená, obrečela jsem to už dávno. Jen jsem byla v tu dobu strašně citlivá.
2013- sknousnuto (víc jsem zuby k sobě nedala)
2015- předkus, zuby skousnuté
Celý příběh o operaci příště.
xxx Michaela
2024 ©